Se ztrátou milovaného člověka se přirozeně pojí nevyhnutelný smutek. S časem se mění, nikdy však úplně nezmizí. V určité formě v nás zůstává napořád. Mystický film Sandry Wollner sleduje trojici pozůstalých, kteří se během cesty na Tenerife vyrovnávají se ztrátou, pocity viny i možností odpuštění.
Se ztrátou milovaného člověka se přirozeně pojí nevyhnutelný smutek. S časem se mění, nikdy však úplně nezmizí. V určité formě v nás zůstává napořád. Mystický film Sandry Wollner sleduje trojici pozůstalých, kteří se během cesty na Tenerife vyrovnávají se ztrátou, pocity viny i možností odpuštění.
„Měl jsem pocit, že se nedívám na film, ale film se dívá do mě,“ komentuje nový film Napořád jeden z čestných hostů letošního ročníku Das Filmfest, kde se snímek rakouské režisérky v předpremiéře představuje.
Mysteriózní drama pracuje s tématem náhlého úmrtí sedmnáctileté dívky z pohledu její matky, mladší sestry a přítele.
Na letošním festivalu v Cannes film vyhrál v sekci Un Certain Regard, tedy kategorii určené dílům příliš „zvláštním“ pro hlavní cenu.
Publikum jako špehovéBerlínské techno, MDMA a bezstarostné léto. Dospívající Jessie s přítelem Luxem se rozhodnou zakončit jeden ze svých divokých večerů na střeše výškové budovy.
Vychází slunce, sídliště se probouzí k životu a mladý pár horlivě diskutuje nad blížící se dovolenou. Vše se zdá být zalité oním vycházejícím sluncem. Jenže když Jessie vstane, aby si okouzlující výhled natočila, pod vlivem drog si nevšimne hrany střechy a z paneláku spadne.
Nešťastnou událost a klíčový bod celého příběhu přitom sledujeme skoro až omylem.
Jste předplatitel?