V prestižním časopise Annals of Tourism společně s kolegyněmi popsala skupinu polárních průvodců, kteří svou práci dobrovolně opustili, protože si ji už nedokázali morálně obhájit. Mluvili jsme o tom, proč je antarktický turismus ekologicky náročnější než skoro cokoli jiného, proč je koncept „antarktického ambasadora“ nejspíš jen marketing – a co znamená pečovat o nějaké místo tím, že ho necháte být.

V rozhovoru se mimo jiné dočtete:

• Proč někteří antarktičtí průvodci opouštějí práci, kterou milují.
• Kdo se označuje jako antarktický ambasador a v čem je taková nálepka problematická.
• Jaké pocity měla Zdenka Sokolíčková při své první a poslední návštěvě Antarktidy.
• Jak se lidé rozhodují vzdát se některých vymožeností civilizace, aby žili v souladu se svým svědomím a přesvědčením.

Zabýváte se antarktickou turistikou – to je téma v mnoha ohledech dost neobvyklé. Co vás k němu přivedlo?

Momentálně pracuji jako postdoktorandka na univerzitě v nizozemském Groningenu. Nizozemsko je součástí takzvaného Antarctic Treaty System, tedy společenství zemí, které se každoročně scházejí a jednají o tom, jak se bude Antarktida spravovat. Nizozemci patří mezi ty, kdo by rádi viděli přísnější regulaci antarktického turismu. Uvědomují si, že má negativní dopady na životní prostředí a že současná regulace je dost ad hoc, děravá a nedostačující. Turismus je přitom na obrovském vzestupu, čísla rostou skoro astronomicky. Minulou sezonu tam bylo přes 120 tisíc lidí a odhady mluví o tom, že zhruba do deseti let by do Antarktidy mohlo mířit až půl milionu lidí ročně.

Když říkáte, že by to rádi viděli Nizozemci, máte tím na mysli vládu?

Ano. A politický mandát se pak promítá do výzkumné agendy – nizozemská obdoba naší GAČR vypsala tematickou výzvu a podpořila pět projektů, které se z různých stran věnují antarktickému turismu. Já jsem zapojena do jednoho z nich, který zkoumá, jakou roli hrají tamní průvodci.

Zdenka Sokolíčková (1983) je socioantropoložka. Vystudovala kulturologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, působí na Katedře kulturních a náboženských studií Univerzity Hradec Králové a jako postdoktorandka v Arctic Centre univerzity v nizozemském Groningenu, kde je zapojena do projektu GUIDE-BEST, který se věnuje udržitelnosti antarktického turismu. Dlouhodobě se zabývá antropologií environmentální a klimatické změny, globalizací a polárními regiony; roky zkoumala proměny Špicberků, o nichž vydala knihu The Paradox of Svalbard: Climate Change and Globalisation in the Arctic (Pluto Press, 2023). Studie o antarktických průvodcích, kteří skončili – Mind the Gaps: The Moral Journey of Tour Guides Who Quit –, vyšla letos v časopise Annals of Tourism Research. Žije v Novém Městě na Moravě, kde se svým manželem, polárním ekologem Jakubem Žárským, vychovává čtyři syny.

Nedávno jste napsala na toto téma článek pro magazín The Conversation. Vychází z jedné z prvních studií toho projektu. Tu studii jsem díky tomuto upozornění četl.

Vyšla v jednom z nejlepších časopisů, které se věnují turismu, takže na to jsme s kolegyněmi docela pyšné. Týká se průvodců, kteří se rozhodli s antarktickým turismem dobrovolně skoncovat. Jak turismus roste – víc lodí, víc lidí, víc operátorů – přibývá i potřeba získávat pracovní sílu, což snižuje nároky na kvalifikaci průvodců. To s sebou nese různá rizika, třeba i pro bezpečnost. Zároveň jsme už z dřívějších rozhovorů se současnými průvodci slyšely, že jejich komunita se mění. Přišlo nám zajímavé dostat se právě k té části průvodcovské komunity, která se k antarktickému turismu rozhodla obrátit zády. Říkaly jsme si, že