Množství pokut za rychlost v italské vesničce Colle Santa Lucia předčilo i ty nejdivočejší odhady úředníků. Mezi lety 2021 a 2025 vybral jediný stacionární radar přes dva miliony eur, což je v přepočtu téměř padesát milionů korun.

Pro lepší představu: podle italského sdružení na ochranu spotřebitelů Codacons to za celé toto více než čtyřleté období činí v součtu téměř 150 tisíc korun na každého jednoho obyvatele vesnice, a to včetně nemluvňat a seniorů. V nejsilnějších letech, jako byl rok 2024, přistálo v obecní pokladně přes 18,5 milionu korun za jediný rok, což v ročním průměru vycházelo na těžko uvěřitelných 54 tisíc korun na osobu.

Horský průsmyk Passo Giau je mekkou motorkářů a automobilových nadšenců z celé Evropy. Dlouhé rovinky střídají ostré serpentiny a pokušení sešlápnout plyn k podlaze bývá neodolatelné. Na chvilkovou nepozornost už doplatily tisíce řidičů, pro které zbrklost znamenala tučnou pokutu.

Vedle samotného peněžitého trestu přitom italské úřady odebírají i trestné body – domácím šoférům přímo z řidičského průkazu a zahraničním turistům z virtuálního konta, což může v krajním případě vyústit až v zákaz řízení na italském území. Pokud provozovatel vozidla odmítne řidiče nahlásit, aby si body uchránil, dostane podle italských zákonů dodatečnou pokutu kolem 300 eur, tedy asi 7300 Kč.

Starosta obce opatření hrdě obhajuje a poukazuje na to, že díky měření na úseku výrazně ubylo těžkých nehod. Řidiči vidí situaci zcela jinak. Pro ně je radar na přehledném úseku obyčejnou pastí na peněženky a cynickým způsobem, jak z turistů vytáhnout peníze.

Případ z Colle Santa Lucia je přitom jen špičkou ledovce. Itálie se stala absolutním evropským rekordmanem v počtu rychlostních kamer. Na tamních silnicích jich funguje přes jedenáct tisíc, což je výrazně více než v Německu nebo Francii. Pro řadu chudých italských obcí se měření rychlosti stalo klíčovým příjmovým artiklem, bez kterého by nedokázaly zalátat díry v rozpočtech.

Frustrace řidičů přerostla v otevřenou nenávist, která již v létě 2023 vyvrcholila vlnou vandalismu. Symbolickou roznětkou se stala obec Cadoneghe nedaleko Padovy. Tamní nově instalovaný radar rozdal během jediného měsíce neuvěřitelných 24 tisíc pokut poté, co úřady na úseku bez varování snížily rychlost ze 70 na 50 km/h. Místní obyvatelé vyšli do ulic a zařízení v srpnu téhož roku někdo doslova vyhodil do povětří.

Na přelomu let 2023 a 2024 se pak na severu země zrodil noční mstitel zvaný Fleximan. Neznámý pachatel začal pod rouškou noci obcházet italské silnice s úhlovou bruskou, lidově flexou. A následovala ho celá skupina napodobitelů. Kovové sloupy s měřicími zařízeními šly k zemi jeden po druhém. Sociální sítě vandaly okamžitě oslavovaly jako moderního Robina Hooda, zatímco policie vyhlásila rozsáhlé pátrání a úřady varovaly před nebezpečným anarchismem.

Společenské napětí a neudržitelná situace nakonec donutily k reakci i samotnou vládu v Římě. Ministerstvo dopravy pod vedením Mattea Salviniho přispěchalo s novou legislativou, která vstoupila do dějin jako „Decreto Autovelox“. Jejím hlavním cílem bylo učinit přítrž tomu, aby starostové používali radary jako bankomaty.

Podle nových pravidel musí být každý radar s dostatečným předstihem jasně označen, na mimoměstských silnicích dokonce nejméně kilometr předem. Obce už navíc nesmí umisťovat kamery do míst, kde dochází k náhlému a nelogickému snížení rychlosti. Pokud chce radnice někam nainstalovat nový radar, musí ministerským úředníkům na základě tvrdých dat dokázat, že jde o úsek s vysokou nehodovostí.

Ačkoliv nová pravidla výrazně omezila nejagresivnější pasti na řidiče, na místech, jako je průsmyk Passo Giau, se toho příliš nezměnilo. Horské serpentiny zůstávají nebezpečné a rychlé stroje přitahují dál. Otázka tak zůstává otevřená: kde přesně končí legitimní péče o bezpečnost silničního provozu a kde začíná obyčejný byznys s pokutami?

Zdroje: Codacons, Ministero delle Infrastrutture e dei Trasporti, TGR Veneto