Když se řekne slovinská architektura a Česko, obratem se člověku vybaví jméno Jože Plečnika, který na pozvání prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka působil ve dvacátých a třicátých letech v Praze. Po jeho návštěvě tu zbyl kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad a také několik výrazných zásahů do budov a okolí Pražského hradu. Tím ale slovinská stopa v Česku rozhodně nekončí.

Bylo to na přelomu tisíciletí, kdy slovinský architekt Vasa J. Perović poprvé dorazil do Karlína. Pozval ho sem Serge Borenstein, developer, který z části této pražské čtvrti vytvořil po povodních nové, živoucí a atraktivní místo. Borenstein s italským architektem Claudiem Silvestrinem se tehdy právě zabývali přestavbou někdejší kotelny do moderního administrativního prostoru. Perović se přijel prostě jen podívat.

„Karlín byl už tehdy velmi krásná, ale ne moc rozvinutá čtvrť blízko centra. Nejdřív se proměnila v hipsterskou část Prahy, teď se pro změnu stává luxusnější částí metropole,“ říká pro e15 Perović, který se od té doby do Prahy několikrát vrátil. A ne jen jako turista.

Perović s Borensteinem pracoval na několika projektech v zahraničí, bylo tak jen otázkou času, kdy se zapojí i do proměny kdysi zanedbané pražské čtvrti. První projekt ateliéru Bevk Perović arhitekti – jehož tvůrčí tandem tvoří spolu s Perovićem další slovinský architekt Matija Bevk – vznikl v proluce nedaleko Karlínského náměstí, kousek od sídla Borensteinovy Karlín Group a jen pár kroků od oceňovaného Corsa Karlín od stejného investora. Dva nové městské domy se zeleným atriem se liší fasádou, kterou se obracejí do Křižíkovy ulice: jednu pokrývá bílý a druhou cihlový keramický obklad, jež odkazují na materiál používaný v někdejší průmyslové čtvrti. Uvnitř se nacházejí prostorné byty.

Další stavba na rohu karlínských ulic Thámova a Pernerova dostala název Block B. Investorem tentokrát byla společnost AFI Europe. Historický dům prošel rekonstrukcí a architekti k němu navrhli moderní nástavbu, která do sebe původní budovu integruje. To, co je pro dnešní Karlín tak typické, tedy setkávání starého s novým, se stalo hlavní hybnou silou i tohoto projektu z roku 2018. Uvnitř jsou jak administrativní prostory, tak nájemní byty, v parteru se usadila gastronomie, služby a obchody. A také zde je součástí stavby prostorný průchozí vnitroblok.

Do třetice se slovinští architekti vracejí do Karlína díky spolupráci s J&T. Její realitní divize, kterou vede Dušan Palcr, staví na Rohanském ostrově novou čtvrť: Nový Rohan. Zatím největší projekt tohoto developera zahrnuje domy s více než tisícovkou bytů a několik multifunkčních budov s kancelářemi, obchody a se službami.

Bevk Perović arhitekti zde projektují dvě budovy. „Původně mělo jít o bydlení vyššího standardu, jedna z budov se ale nachází jen kousek od řeky a tím se z ní stává něco exkluzivnějšího. V průběhu času jsme proto náš dům proměnili tak, aby obstál v kontextu celého projektu,“ líčí architekt. Dostal podobu věže sedící na podnoži, jejíž obyvatelé budou mít výhled na Vltavu a také na golfové hřiště. Za ní bude stát druhý dům, o něco jednodušší budova o šesti až sedmi patrech.

Právě kvůli tomuto projektu přijel před nedávnem Vasa J. Perović do české metropole znovu. „Máme tady schůzku s ostatními architekty, což je skvělé. S jinými ateliéry pracujeme velmi často, málokdy se s nimi ale potkáváme tváří v tvář. Myslím, že to je fajn vyměnit si nápady,“ pochvaluje si architekt s telefonem zavěšeným na krku na nepřehlédnutelné neonově barevné šňůrce.

Pražské stopy slovinského dua však nejsou jen v Karlíně. V roce 2022 se zapojili do projektu Zahálka v pražských Modřanech, za nímž stojí opět Karlín Group, zde ve spolupráci s Horizon Holding. Ve stejném roce se studio v Praze pokoušelo uspět ještě s jedním návrhem: na budovu Vltavské filharmonie. Soutěž ale vyhrál dánský ateliér BIG. „Je to velmi zajímavý a atraktivní návrh, na druhou stranu jsem od BIG viděl poměrně dost projektů ve stejném duchu,“ hodnotí Perović. „Kdybych byl Pražan, hledal bych něco, co je pro Prahu víc typické. Je to něco, na co se město evidentně příliš nesoustředí, mnohé projekty, které v Praze vznikly, jsou velmi generické. Mohly by tak klidně stát kdekoli jinde,“ poznamenává kriticky architekt, který je přesvědčený, že města by si měla zachovávat svůj charakter a snažit se o to, aby vznikaly primárně takové stavby, jež zapadají do místního kontextu.

Na stejný problém však podle Peroviće naráží řada měst, jež shodně trpí zátěží přílišné památkové péče nebo byrokracie. Slovinský architekt zdůrazňuje, že Praha by měla především vyřešit svůj problém se zdlouhavým vyřizováním stavebního povolení. „Příliš dlouhé povolování musí někdo zaplatit a to je na samotném konci vždycky kupující,“ upozorňuje.

„Slovinsko je v tomto smyslu mnohem efektivnější. Doma ale máme na druhou stranu obrovské problémy s památkovou ochranou. Chrání se celá budova, místo i vzduch nad ní,“ popisuje s nadsázkou architekt. Perović soudí, že je to do jisté míry problém všech mladých demokracií, které se snažily dosáhnout úrovně západních sousedů a měly na to jen velmi krátkou dobu. „Když se podíváte na Česko, za posledních 30 let se obrátilo o 180 stupňů. Jinde na něčem takovém pracovali celá staletí.“

Také ve Slovinsku ovšem některé projekty dokážou na několik let uvíznout, byť jsou to podle architekta spíš výjimky. Patří k nim ale i pár jejich projektů v domovské Lublani. Třeba Národní knihovna, s jejímž návrhem vyhráli soutěž už v roce 2012 a budova se teprve staví. Stejně jako Slovinské národní divadlo SNG Drama Ljubljana – s projektem zvítězili roku 2017, stavět se ale začalo až o pět let později.

Ve slovinské metropoli přitom už několik jejich budov stojí. Například Islámské náboženské a kulturní centrum z roku 2011, jehož součástí je vůbec první mešita v zemi. Koncept vychází ze starých sarajevských mešit, jež díky svým bohatým donátorům sloužily jako zárodek pro vznik celých nových městských čtvrtí. Ve starším projektu z roku 2004, dostavbě matematické fakulty, umístili nad dvě patra staré budovy třípatrovou nástavbu, takže to působí, jako by nová fakulta vyrůstala z původního objektu, kterému ale ponechává důstojnost a nezávislost. Návrh získal zvláštní uznání pro začínající architekty v rámci Ceny Miese van der Rohe, již uděluje Evropská unie.

Bevk Perović arhitekti původně začínali především s rodinnými domy a sociálním bydlením, po letech domácího úspěchu se však ve Slovinsku nadlouho odmlčeli. „Krátce poté, co jsme kancelář založili, jsme vyhráli několik soutěží, až přišel moment, kdy jsme se pro naši vlastní zemi stali možná až příliš velkými. Navíc jsme kvůli tomu nebyli moc oblíbení u kolegů. Tak jsme se rozhodli pracovat víc v zahraničí. Měli jsme nakonec štěstí, protože brzy přišla krize, a zatímco my jsme měli poměrně dost práce, ve Slovinsku to náš obor zasáhlo docela tvrdě. Spousta studií nepřežila,“ líčí Perović.

Dnes působí v celé Evropě. V Belgii nyní dokončují bydlení pro seniory, komplex se zhruba 120 byty, nebo soukromou vilu u Lucernského jezera. A nedávno vyhráli soutěž na městský blok ve Vídni. Jde o podobný projekt jako pražské nákladové nádraží Žižkov, brownfield na místě bývalého obrovského železničního překladiště, kde se scházelo všechno zboží putující do rakouské metropole. Už v roce 2028 by tu měla vzniknout nová čtvrť.