Fotbalisté na mistrovství světa s tím nepřišli první. Jejich vlast požaduje po Velké Británii už dvě století návrat souostroví v jižním Atlantiku, u kterého není ani shoda na jméně – to, co v EU známe jako britské Falklandské ostrovy, jsou pro Argentince Malvíny.

Tras vencer a Inglaterra, jugadores de la selección argentina celebraron con una manta que decía: “Las Malvinas son argentinas”

La FIFA prohíbe la difusión de mensajes políticos por parte de los jugadores

Por lo que podría existir un castigo

📹 @_pedroramiro pic.twitter.com/D1QP2bvnbE

— Manuel Lopez San Martin (@MLopezSanMartin) July 16, 2026

Před evropskými koloniálními výboji území ležící jen 460 kilometrů od pobřeží Patagonie obývali pouze tučňáci. Později ho využívali hlavně námořníci a velrybáři jako zastávku pro odpočinek na dlouhých výpravách.

Fotograf s tučňáky na Falklandech. Foto: Martin Mecnarowski, Adobe Stock

První, kdo si souostroví – dva velké a 776 malých ostrovů o ploše 12 000 čtverečních kilometrů – přivlastnil, byli Francouzi, kteří tam v roce 1764 zřídili osadu. Ale už tři roky nato je přepustili Španělsku.

I Britové se tam s malým zpožděním pokoušeli uchytit. Krátce tam měli i své jednotky, ale brzy je zase stáhli. Na místě však nechali desku, pomocí níž si území nárokovali.

Poté co španělské panství v Jižní Americe padlo, převzala ostrovy Argentina a držela tam malou vojenskou posádku.

V roce 1833 je však znovu obsadila Británie a ve 40. letech předminulého století tam vyslala kolonisty, jejichž potomky jsou dnešní tři tisícovky Falklanďanů. Ti mluví anglicky a podřízení se Buenos Aires odmítají.

Argentina, která měla po vyhlášení nezávislosti (1816) problémy udržet celistvost i svého obřího teritoria na kontinentě (dnes je plošně osmou největší zemí planety), se nezmohla proti tehdejší hlavní globální velmoci na odpor. Neodbytně a monotónně se ozývala pouze na diplomatickém poli.

V roce 1982 se nenáviděná vojenská junta, jejíž diktatura je považována za nejkrvavější v americké historii, kvůli záchraně své domácí moci rozhodla pro překvapivou invazi bez vyhlášení války. Falklandy/Malvíny snadno dobyla, protože s něčím takovým v Londýně nepočítali.

A namyšlené generály v Buenos Aires zase vůbec nenapadlo, že by se v hospodářských problémech se topící Británie pod vedením premiérky Margaret Thatcher pokusila ostrovy získat zpět.

Argentinští vojáci nejenže nebyli připraveni na moderní válku, ale dokonce ani neměli dostatečně teplé uniformy a jídlo zajištěné pro dlouhodobý pobyt, takže se živili tamními ovcemi.

Znovudobytí odlehlé výspy na druhé straně oceánu na první pohled vypadalo pro Brity jako „mission impossible“. Ale premiérce Thatcher to posloužilo k tomu zase jednou po dlouhé době ukázat, kdo je tady velmoc.

Ronald Reagan a Margaret Thatcher 2. května 1985 v tehdejším západoněmeckém hlavním městě Bonnu. Foto: Bílý dům

Kromě odhodlání a vzepjatého britského vlastenectví byla ale hlavní ingrediencí následného úspěchu ve válce, v níž zahynulo 255 vojáků Jejího Veličenstva, 649 Argentinců a tři obyvatelé ostrovů, pomoc od USA.

Američané sice navenek udržovali neutralitu, ale ve skutečnosti stáli za Brity a poskytli jim zpravodajské informace a logistickou oporu, což jen umocnilo dlouhodobý latinskoamerický negativní pohled na gringos, tedy cizince.

Kelpers, jak si Falklanďané sami říkají podle řas obklopujících jejich domovinu, na válce vydělali – pokud pomineme stovky minových polí, z nichž poslední byla vyčištěna až v listopadu 2020. Do vypuknutí konfliktu se monarchie o tři tisíce osadníků nijak nestarala, ale po útoku z nich udělala plnoprávné poddané britské koruny a do rozvoje území investuje relativně velké sumy.

Stanley, hlavní město Falklandských ostrovů. Foto: Chenxiaoyang, Adobe Stock

I proto nechtějí Kelpers o připojení k Argentině ani slyšet. Když bylo v roce 2013 uspořádáno referendum, z 1516 platných odevzdaných hlasů na otázku „Přejete si, aby si Falklandské ostrovy zachovaly současný status zámořského území Spojeného království?“ jen tři odpověděly záporně.

Jiný pohled na Stanley. Foto: Martin Mecnarowski, Adobe Stock Fotbalová náplast na geopolitickou ránu

Argentinci dále považují Malvíny za část svého území. Všechny noviny na mapkách s předpovědí počasí uvádějí, jaké teploty čekají Kelpers. Pochopitelně i v atlasech je mají v bílo-blankytné barvě, ostatně v některých mapách přidávají i výseč Antarktidy, kterou prohlásili za argentinskou, jak také Deník N popsal.

V Organizaci spojených národů Buenos Aires stále vynáší téma ostrovů jako území, které ještě neprošlo dekolonizací. Ale málokdo si toho evergreenu všímá.

Pozornost vyvolá především ve chvílích, kdy se Argentina s Anglií střetnou na mistrovství světa, tehdy vyostřený zápas mezi fotbalovými giganty dostává i politickou dimenzi.

Fotbalově úspěšnější Argentina si alespoň na trávníku kompenzuje svoji geopolitickou slabost. Od vzájemného konfliktu k takovému utkání na šampionátu došlo čtyřikrát – v roce 2002 vyhráli Angličané, v letech 1986, 1998 a před týdnem a půl jejich konkurenti.

Lionel Messi po zápase s Anglií, který Argentina otočila v samotném závěru. Foto: ČTK / imago sportfotodienst / Heuler Andley / DiaEsportivo

A tím se dlouhou, ale nutnou oklikou přes historii dostáváme k