Hřiště může mít stejné rozměry a zápas devadesát minut, ale téměř všechno ostatní je jiné: od velikosti rozpočtu a kvality zázemí až po počet kamer, novinářů a lidí na tribunách.

Část rozdílu mezi ženským a mužským fotbalem má pochopitelné sportovní i ekonomické příčiny. Mužský fotbal je rychlejší, fyzicky intenzivnější a během desetiletí si vybudoval nesrovnatelně větší publikum, které klubům přináší víc peněz z televizních práv, vstupenek a reklamy.

Bylo by proto příliš zjednodušující hlásat, že fotbalisté a fotbalistky mají bez ohledu na příjmy svých soutěží automaticky dostávat stejné platy.

Méně samozřejmá je však odpověď na otázku, jak se má ženský fotbal k většímu publiku a vyšším příjmům dopracovat, když dostává horší tréninkové časy, slabší zázemí, slabší propagaci a podstatně méně prostoru v médiích.

Když na zápas přijde málo diváků, může to být důkaz slabšího zájmu. Stejně tak to ale může být důsledek toho, že