Dušan Hamar (74) je emeritním profesorem na bratislavské fakultě tělesné výchovy a sportu, na které působil od doby, kdy absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě.

V přepisu podcastu Tridsiatnik vzpomíná na to, jak se v odborné obci vyvíjel postoj k silovému tréninku. Ještě v 70. a 80. letech byl vnímán jako rizikový. Když Hamar po roce 1989 začal cestovat po světových kongresech, zjistil, že je to úplně naopak.

V rozhovoru najdete tyto části:

• Akceptovali jsme, co nám řekl profesor
• Hypertenze? Úplně naopak, než tehdy říkali
• Stačí i jedna série, ale ne jednou týdně
• Zastavuje silový trénink růst dětí?
• Soběstačnost ve stáří
• Proč se pohyb nepředepisuje

Medicínu jste začal studovat na začátku 70. let. Jaký byl tehdy na fakultě pohled na silový trénink?

Převažoval názor, že silový trénink je jen pro mladé, nechci říct blázny, ale že ze zdravotního hlediska nemá pozitivní účinky. Spíš se varovalo, že může mít potenciálně škodlivé účinky hlavně pro starší lidi, ženy či děti. Víceméně se toleroval u sportovců. Ale obecně převažoval názor, že to není aktivita, která by se měla masově propagovat.

Proč jste ho tedy dělal?

Protože jsem byl vrcholový sportovec. Vrhal jsem koulí a v takovém sportu absolvujete tři čtvrtiny tréninku v posilovně. Když jste mladý a vrcholový sportovec, zajímá vás hlavně výkon a sportovní úspěch. To, co bude za desítky let, ustupuje do pozadí.

Jak tehdejší cvičení v posilovně vypadalo? To bylo ještě před érou Arnolda.

Bylo, ale na Slovensku měla kulturistika tradici už od 60. let. Měli jsme možná dvě činky ve sklepě na fakultě. Dnešní posilovny člověka vysloveně lákají. Jít se trápit do posilovny s činkami nebylo vždy nejpříjemnější. Když jste ale motivovaný a chcete se zlepšovat, nic