Pokud vám moderní motorky nic neříkají a obdivujete stroje z poloviny minulého století, jste na správné adrese. Indická značka s britskými kořeny Royal Enfield byla očitým svědkem vývoje motocyklů od jejich počátků až do současnosti a ví, jak mají stroje s klasickou koncepcí vypadat.

Většina jejích modelů navazuje na historické stroje, přičemž Classic 650 je takovou třešničkou na dortu, která odkazuje na dobu, kdy se nikam moc nespěchalo. Představil se před dvěma roky a navázal na oblíbený menší Classic 350.

Tuhle motorku si zamilujete na první pohled. Tradiční silueta je líbivá a oku lahodí i další detaily. Třeba kapkovitá nádrž na 14,8 litru, hluboké oblé blatníky, drátěná kola, kastlík pod sedlem, kruhové světlo a blikače nebo sedlo rozdělené na dvě části – zadní lze demontovat, takže potom vypadá jako „pérák“ s pružinami pod sedlem. Atmosféru skvěle dotváří béžovočervené lakování Vallam Red a spousta chromu. Ten najdete na koncovkách řídítek, na ovladačích na rukojetích, na obroučkách kolem světel nebo na tradičních svodech výfuku, které se proměňují v rovné koncovky. Hezké je i žebrování řadového dvouválce, přičemž konstruktérům se podařilo úplně schovat chladič oleje.

Unikátně působí chromovaný štítek nad předním světlem a nesmíme zapomenout ani na spoustu kovových leštěných povrchů na motoru nebo na odlévaném držáku řídítek. Na retrovlně se nesou i oplechované tlumiče přední vidlice navazující na kapotáž kolem světla. A na ní najdete klasický ručičkový budík zasazený do chromované obruby, spínací skříňku, z níž doslova trčí klíček, a zepředu drobná poziční světýlka, přidělaná šroubky.

Nebýt kotoučových brzd, po běžném prohlédnutí bychom opravdu tipovali, že tahle mašina je zachovalým veteránem. Moderní prvky jsou totiž hezky schované. Například kulatý přední světlomet a zadní světlo jsou osvětleny diodami. Pod analogovým tachometrem se skrývá malý LCD displej, zobrazující jen základní informace – množství paliva, ujeté kilometry, zařazená rychlost. Zrcadlově ke spínací skříňce je malá kulatá obrazovka k šipkové navigaci Tripper.

Také pozice za řídítky nás vrací do doby dávno minulé. Na enfieldu se sedí jako na židli u svátečního stolu. Tedy vzpřímeně a uvolněně, protože i široká řídítka jsou natočena k jezdci, takže se nemusí nikam natahovat. Díky sedlu umístěnému 800 mm nad zemí i s výškou 174 cm došlápneme krásně na zem a oceňujeme, že se na místě se strojem docela příjemně manipuluje. A to i v kontextu s vyšší hmotností 243 kg, protože classic je vyroben z poctivých železných trubek, plechu a odlévaných dílů.

Vzpřímený posez spojený s nízko ukotvenými stupačkami má své kouzlo. Zejména když se brouzdáte po silnicích a pozorujete okolí. To je pohoda. Při vyšších rychlostech ale schytáváte veškerý protivítr a tělem musíte rozbíjet vzdušnou clonu. Nemáte žádného pomocníka v podobě štítku ani vystouplých budíků, takže od 100 km/h se už s aerodynamikou budete prát.

I když je rám stejný jako u shotgunu nebo super meteoru, geometrie je trochu rozdílná. Klasická 43mm přední vidlice Showa má zdvih 120 mm, dvojice zadních tlumičů s 6stupňovým nastavením předpětí potom 90 mm. Rozvor 1475 mm je někde mezi výše jmenovanými modely a kola mají klasické rozměry, vpředu 19", vzadu 18". Jízdně je to takový univerzál, který se příjemně vodí v zatáčkách, i když je potřeba mu do nich lehce pomoci. Připadalo nám však, že není až tak stabilní v přímém směru. Motorka je náchylná na vyjeté koleje na vozovce nebo na podélné spáry, na nichž se lehce zavlní.

Pohodovému zaměření moc neodpovídá odpružení. Čekali jsme větší komfort. Vpředu je to v pohodě, zadní pružiny jsou tuhé hodně, takže nerovnosti schytáváme do zadnice. Naštěstí je sedlo pohodlné a tuhé akorát. Pokud pojedete výletním tempem, budou stačit i brzdy. Při rychlejších přesunech má přední dvoupístek zakusující se do 320mm kotouče co dělat, aby svou práci zvládl.

K pohodovému jízdnímu projevu se hodí i tradiční dvouválec s ojničními čepy předsazenými o 270 stupňů, jenž si zachovává svou charakteristiku.

Nejvyšší výkon 35 kW je dostupný při 7250 min^-1 a maximum točivého momentu 52,3 Nm je k mání od 5650 min^-1. Prezentuje se plným zvukem a klidnou povahou. Nikam nespěchá, protože nemusí. Pružnost a zátah v nízkých otáčkách jsou příkladné. Dvouválec se umí ploužit na šestku padesátkou po městě, kde jízdu doprovází líbivým dunivým zvukem. Fajn je také jeho kultivovanost, protože ani při nízkých rychlostech netrpí vibracemi. Ve středním pásmu potom motor ukazuje, že mu nechybí ani slušná dávka dynamiky.

Šestistupňová převodovka s antihoppingovou spojkou funguje výborně, ale vzhledem k širokému pásmu účinnosti dvouválce je jedno, co máte zařazeno. Classic proto ani nepotřebuje otáčkoměr. Vhodný okamžik na přeřazení volíme podle zvuku dvouválce (můžeme se spolehnout na šipku „radilku“ v displeji), a hlavně podle kadence střelby z výfuků. Classic totiž má příplatkové (13.900 Kč) otevřené koncovky Powerage, které povyšují zvukový doprovod na úplně jinou úroveň.

Plusy

• Líbivý vzhled
• Kvalitní zpracování
• Silný pružný motor
• Zvuk příplatkových výfuků

Minusy

• Méně účinná přední brzda
• Tužší zadní tlumič

Zdroj: Svět motorů