Dámy obsadily první příčku v závodu Skydive World Cup Series v italském Bellunu. Blanka, která je z nich nejstarší, se přitom ke sportu dostala úplnou náhodou, když v 15 letech byla na letišti v Holešově na Kroměřížsku. „Rok jsem trénovala v tělocvičně a pak už jsem skákala. Třetí rok už jsem se dostala do reprezentace,“ popsala Blanka, podle níž při seskocích věk nehraje roli. Skákání se stalo její velkou vášní.

„Je mi tam nahoře dobře, je to úžasná volnost. Zpočátku to byl krok do neznáma a cíl vyzkoušet si něco nového. Teď je to hlavně o tom být s partou, žít s ní, sdílet zážitky,“ usmála se. Protože cesty a závody něco stojí, má dvě zaměstnání. „Provozuji bistro ve zlínských lázních, kde zrovna vařím pro příměstský tábor, a úklidovou firmu,“ prozradila. Vězte, že ani padák není zrovna levný špás. A něco stojí i letadla, které je vynášejí k nebi...

A tak si Blanka vydělává.

Přistání na disk

Ke skokům na přesnost se používají padáky typu křídlo, které se dobře řídí. Musí to tak být, vždyť se trefují na titěrný terčík. „Snažíme se, aby sestup byl co nejpomalejší. Skáčeme ve skupině jedna po druhé. Uděláme rozestupy, abychom se nepotkaly ani ve vzduchu, ani na zemi. Musíme se samy vysadit. Říct pilotovi, kde chceme vyskočit,“ popisuje Blanka Vojtková. Cílem je přistát na elektronický disk.

„Uprostřed něj je žlutý bod o velikosti dvou centimetrů,“ vysvětluje. Zařízení automaticky měří odchylku od středu do maximální vzdálenosti 16 centimetrů. Výsledek se zobrazuje rozhodčím na displeji. Samotný disk je uprostřed molitanového doskočiště o průměru 5 metrů, které tlumí dopad.